Akt. Rodinné drama se zpěvy a tanci (1967)

Hra Akt je jediná, kterou po Cimrmanovi rekonstruoval sám Zdeněk Svěrák, bez Ladislava Smoljaka. V semináři také „skromně“ Cimrmana cituje: "Věřím, že ujme-li se mé hry nejlepší žijící spisovatel český, bude míti úspěch." A vzápětí dodává: „No, rád jsem se hry ujal, přátelé.“ Seminář hry Akt pak ustanovil samotné základy cimrmanologie, zmapoval střípky dětství nedoceněného génia, jeho podobu, šíři zájmů, dílo i filosofii. Hra vypráví o opětovném setkání starých manželů Žílových s dětmi, které byly počaty během Žílovy práce na aktu jeho budoucí ženy Markéty.

Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967)

Hra o marné snaze pedagogického sboru donutit žáky posledního ročníku gymnázia k navrácení třídní knihy, k jejímuž zmizení došlo už před sedmi lety, má prvky absurdního divadla a paroduje vztahy v hierarchii nadřízených a podřízených. Seminář se zabývá dílem Cimrmana - pedagoga, jeho filosofií futurismu, pomocí které žáky připravoval na budoucnost, a zmiňuje např. známé trestání učitele učitelem. Z této hry a semináře pochází velké množství často recyklovaných internetových memů a hlášek, včetně ikonického „debil, blbeček, debil, blbeček…“

Hospoda Na Mýtince (1969)

V semináři této hry o postarším hostinském, který provozuje hospodu na opuštěném místě uprostřed lesů, se opět projevila Svěrákova původní učitelská profese. Divák se tak dozví ledacos o nejslavnějších dílech evropských operetních autorů, jako je třeba Oskar Nedbal, Johann Strauss či Emmerich Kálmán, ale také je počastován bonmotem "Dobro je prisjetiti se da prividno prav put prema cilju predstavlja u stvari pravodlivo krivudanje." Volně přeloženo: "Nejpřímější cesta k cíli je málokdy skutečně rovná. "

Vražda v salonním coupé (1970)

V této hře se znovu objevuje inspektor Trachta, jehož náhlým vstupem na scénu končí hra Hospoda na Mýtince. V roce 1984 dostala tato postava i vlastní film Rozpuštěný a vypuštěný, který využívá motivy a figury z obou zmíněných her. Seminář pak líčí Cimrmanovo dílo kriminalistické, jeho vyšetřovatelské úspěchy a mimo jiné např. i metodu gumových hadiček, které detektiv během výslechu nenápadně zavede podezřelému přímo do obuvi a pustí do nich vodu, aby měl pocit, že mu teče do bot.

Němý Bobeš aneb Český Tarzan (1971)

Hra, jejíž název je parodií na knihu pro děti Malý Bobeš, neobsahuje úvodní seminář. Místo toho je rozdělena na jednotlivé ukázky, které jsou následně rozebrány cimrmanology, aby si divák dokázal představit celý náročný proces rekonstrukce hry. Samotný děj se odehrává ve vícero časových rovinách a divákovi nabízí i několik scén ve dvou variantách - druhou vždy jako výsledek neodborné a zpackané rekonstrukce vídeňského cimrmanologa profesora Fiedlera.

Cimrman v říši hudby (1973)

Hra se skládá z opery Úspěch českého inženýra v Indii, v němž Čech Vaněk poradí plantážníkovi Krišnovi, aby místo rafinace cukru raději vařil pivo, a semináře, který se zabývá hudebním dílem Járy Cimrmana. Vzhledem k tomu, že Cimrmanovo hudební nadání bylo zničeno jeho učitelem, jenž mu špatnou radou znemožnil stát se houslovým virtuosem, odborný referát představuje hlavně mistrovo dílo pedagogické. Zejména jeho neotřelé didaktické metody a vynález odhlučněné kabiny pro začínající houslisty.

Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Pohádka, která u dětí propadla (1974)

Cimrman zastával názor, že pohádka by měla děti připravit na reálný život. Napsal tedy např. pohádky Jak chudák do ještě větší nouze přišel, Kašpárkův hrobeček či syrový pohádkový horor O třinácti tchyních. Tyto pohádky se však vesměs setkaly s odporem, zejména u dětí. Samotná hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký byla prý mistrovou nejúspěšnější, přesto však musela být upravena, např. snížením počtu mrtvých z 27 na 3. Seminář je tentokrát velmi krátký a na první tři obrazy hry dojde ještě před přestávkou, čímž je vyhověno Cimrmanově režijní poznámce: „Nedělat přestávku, nebo utečou.“

Posel z Liptákova (1977)

Představení Posel z Liptákova je zajímavé tím, že obsahuje hned dva semináře a dvě hry: Posel světla (o stárnoucích rodičích a nevděčném synovi) a Vizionář. Na zkrácené zvukové verzi je však vedle některých referátů celá hra Posel světla vypuštěna, čímž se stala méně známou než Vizionář. Této hře o věštění z trouby a smrtce, která nesmí ani naznačovat, se navíc dostalo popularity i tím, že je součástí filmu Nejistá sezóna. Hra Posel z Liptákova prozrazuje, že návštěvy Járy Cimrmana u paní nadlesní Šmorancové měly za následek Cimrmanova potomka.

Lijavec. Hra s opravdovým deštěm (1982)

Tato hra se původně jmenovala Herberk (podle schvalovatelů mohl název připomínat tehdejší stav celospolečenského nepořádku v Československu, takže se musel změnit). Seminář, který je koncipován jako „beseda o hře“, se ovšem odehrává ještě před jejím uvedením, aby se zamezilo odchodu diváků. Během samotné hry pak zjišťujeme, že sledujeme „léčebné divadlo“ (Cimrmanův vynález), které sehrávají obyvatelé starobince, přičemž herci se tím vyrovnávají se svými životními traumaty.

Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem (1985)

Tato Cimrmanova hra patří k nejčastěji uváděným na televizních obrazovkách. Úryvky z ní byly použity ve filmu Nejistá sezona a je to také jedna z her divadla, která překročila hranice České republiky (má svůj překlad do esperanta a v angličtině ji nastudoval nigerijský soubor). Může se pyšnit řadou nesmrtelných popkulturních hlášek, jako např. „Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prd*le to je mi smutno." Stejně jako v dalších Cimrmanových hrách i zde se divák dozví několik zeměpisných a historických zajímavostí, třeba o paradoxu chůze na sever a na jih při přecházení pólu.

Blaník. Jevištní podoba historického mýtu (1990)

Blaník se odehrává ve stejnojmenné hoře, kde dřímají vojáci z nejslavnějších prohraných bitev našich dějin, aby dostali druhou šanci. Představení je mimo jiné jakýmsi průvodcem po významné etapě české historie: kromě revoluce v roce 1848, během níž se hra odehrává, jsou zde zmíněny také okolnosti bitvy na Bílé hoře nebo úspěchy a selhání dvou pražských defenestrací. Dozvíme se také, proč blaničtí rytíři nevyjeli ani v roce 1968. Blaník je prolezlý byrokracií, kníže Václav nerozhodný, a jak řekl Veverka z Bitýšky: „Lipany, Bílá hora, tady se furt jenom čeká!“

Záskok (1994)

Seminář i hra jsou věnovány kočovnému divadlu, konkrétně Cimrmanově kočovné herecké společnosti Lipany. Seminář řeší problém nedostatku herců i jejich profesionalitu a zazní v něm několik rad pro základní herecké dovednosti. Právě zde je zmíněn i slavný Vichr z hor (scénka, díky níž herci mohou rychle opustit jeviště, a utéct tak rozezlenému publiku). Záskok je vlastně hrou ve hře, zobrazuje inscenaci nové české hry a její totální rozklad způsobený zaskakující hereckou hvězdou, neschopným, avšak sebevědomým Karlem Infeldem Prácheňským.

Švestka (1997)

Švestka je hra o stáří a železnici. Seminář seznamuje diváky s Cimrmanovými zásluhami na poli stomatologie, s používáním japonských hereckých masek pro ženské role a řeší také stařecké neduhy spojené se zapomínáním, kterým tak či onak trpí i některé z hlavních postav. Děj hry se odehrává na venkovské železniční zastávce Středoplky, kde slouží mladý vechtr Kamil Patka, a přijíždí za ním zdejší bývalý vechtr Hájek, aby tu očesal švestku, kterou kdysi sám zasadil. Jenže všechno zkomplikuje jeho těžká skleróza. „Díky Sváťo, díky!“

Afrika (2002)

Hra o výpravě Čechů do Afriky na palubě vzducholodi barona Úvalského, který si chce odpočinout od početné rodiny. Seminář se zabývá Cimrmanovou snahou učinit z jednoho afrického státu českou kolonii či mistrovou zkušeností se stavbou železnice z Lusaky do Maramby. Asi nejznámější částí hry Afrika je legendární scénka Jmelí, kterou Cimrman napsal jako univerzální dialog, sloužící k překlenutí situace, kdy hercům na scéně vypadne text a selže i nápověda.

České nebe (2008)

Nález Cimrmanovy hry České nebe potvrdil, že stopa geniálního autora nekončí rokem 1914, jak se tvrdilo v jednom ze seminářů starších her. Historické prameny jsou v tomto ohledu dost nejednoznačné (přestože film Jára Cimrman ležící, spící naznačoval, že v roce 1985 stále žil). Poslední hra z repertoáru divadla zachycuje dobu, kdy na zemi propukla první světová válka a Česká nebeská komise ve složení svatý Václav, praotec Čech a J. A. Komenský v krizové situaci rozšiřuje své řady o nové členy: Babičku Boženy Němcové, Jana Husa a K. H. Borovského.